Na slovíčko v hasičárně

Když vstoupíte do kanceláře Emila Pospiecha,
jako první vás musí zaujmout dlouhé řady zlatých
i křišťálových či porcelánových pohárů a
váz. Je jich tu nepočítaně, možná kolem dvou
stovek. Každý jednotlivý pohár nebo váza znamenají
litry potu a metry odmotaných hadic.
Každá jednotlivá váza nebo pohár je totiž odměnou
za vítězství v některé ze soutěží v hasičském
sportu. Emil Pospiech má totiž svou
kancelář přímo pod požární hláskou. Jakby
ne, vždyť je také posledních pět let starostou
Sboru dobrovolných hasičů Bobrovníky.
HN: Pět let jste starostou místních dobrovolných
hasičů, jak dlouho jste přitom sám
ve sboru?
Tak to už je dlouho. Však už mám doma i stužku
za věrnost. Ta se dává po 30 letech. Do hasiče
jsem přišel v roce 1974. Takže je to pětatřicet
let. Celkem 22 let jsem pak dělal velitele
sboru.
HN: Sboru, který je, pokud vím, jedním z
největších v okrese Opava...
...kdepak, v okrese jsme největší. Máme na
180 členů, takže určitě budeme v první pětce
nebo desítce i v rámci celé republiky. Sbor byl
založený v roce 1924, takže nepatříme mezi
nejstarší, ale mezi největší určitě.
HN: Říkáte založení 1924, takže to letos slavíte
85 let...
Ano, oslavy jsou v podstatě v průběhu celého
roku. Oslavili jsme to už s Hošťálkovickými.
Takové vyvrcholení a hodnocení bude 5. 12.
na naší valné hromadě.
HN: A čím se budete na valné hromadě
chlubit? Na co jste nejvíc pyšný?
Asi to bude práce s mládeží. Ta je dneska pro
požární sport moc důležitá. Bez mládeže nebude
dorost, bez dorostu nebudou dospělí a
nepůjde to zkrátka dál.
Taky si chválím spolupráci s městem Hlučín. Ať
už je to jejich pomoc při opravě automobilové
techniky - máme tu jednu Avii a jednu Tatru ,
i když to už je vlastně veterán. I tak bude nadále
dobře sloužit. Radnice pomohla i s novou
sportovní dráhou, zpevněním povrchu
a zlepšením podmínek. Cvičiště tak bude
mnohem bezpečnější. Ne jako dřív, kdy
čtvrtý pátý tým už běhal v bahně.
Jezdíme na závody, reprezentujeme Bobrovníky
i Hlučín, soutěže též pořádáme. Já
sám dělám i rozhodčího.
HN: Město určitě reprezentujete dobře,
nakonec i na poslední přehlídce dobrovolných
hasičů v Hlučíně vaše děvčata
vyhrála.
To je pravda, na ženy jsem pyšný zvlášť. A to
i přesto, že jsem kdysi býval odpůrcem členství
žen. Myslel jsem si tehdy, že ženské mezi
hasiče nepatří. Že je to jako s námořníky. A
dneska vidíme, že to holkám jde často lépe
než mužským. Smekám před nimi, chlapi
jsou sice tvrdí a drsní, ale ženské si s nimi
nijak nezadají.
Nakonec už jsem chlapům říkal, že se na Mikuláše
budou muset ženským složit a něco
jim koupit. Jako takovou pokutu. A pokud
se jim to povede příští rok obrátit, tedy že
budou muži lepší v soutěžích než ženy, můžeme
to pak obrátit i s tou pokutou a ženské
budou kupovat chlapům.
HN: V Bobrovníkách příliš mnoho spolků
nepůsobí, připisujete i tomu vaši širokou
členskou základnu a úspěchy při „verbování“
mladých?
Asi ano, máme tu stolní tenisty, ti jsou dobří
a také zahrádkáře, tam to je ale spíš o starší
generaci. Je to problém, získat mládež. Určitě
je pro ně snazší jezdit po dědině na motorce
než chodit pravidelně sem, cvičit a dřít
na soutěže. Zatím se nám to ale daří.
A tak co říct nakonec? Věřme, že dobrovolní
hasiči v Bobrovníkách mají před sebou minimálně
dalších 85 let. A přejme jim úspěch
nejenom při soutěžích, ale i sílu a vytrvání
v jejich záslužné práci s mládeží.
                                                          Za rozhovor poděkoval Michal Kubíček

                                                         zdroj: Hlučínské noviny, ročník 14, číslo 10